Přečtěte si o aktuální činnosti našeho spolku nebo výsledky naší badatelské činnosti.
Naleznete tady také různé další zajímavosti, na které jsme narazili a chceme se o ně podělit.
Pro vyhledání pro Vás nejvhodnějších textů využijte vyhledávací pole.
Říkáme mu „starý první pluk“, kdykoliv o něm mluvíme. Ale někdy v hovoru jsme mu říkali „starý“, již v sedmnáctém roce, kdy pluku byly dva, tři roky.
Ovšem, dva roky tehdy za války bylo pořádné stáří, protože tehdy každý den znamenal celý život a člověk v den, kdy nezemřel, jako by se znovu byl narodil. Ve válce se stárlo rychle a lidé, kteří po prvé opustili týl, byli nedorostlou mládeží. Tehdy jsme měli staré vojáky, kterým bylo dvaadvacet let, a mladé, kterým bylo přes čtyřicet, a proto jsme mohli míti v sedmnáctém roce starý pluk, který se narodil ve čtrnáctém.
Kromě toho tenkráte dějiny kvapily. Vzpomeňte si dnes, jak události se hrnuly — alespoň tam u nás na východě — a zatočí se vám hlava. Snad celá staletí předtím se nežilo t...
Vánoční svátky jsou doba radosti. Zvlášť pro vás, mile děti. Je stromeček se svíčkami, jsou dárky, mlsy a každý jest jaksi hodnější a usmívá se. Nebylo však tomu tak za velké světové vojny. Vojáci hlídali v zákopech a naši legionáři v Rusku hlídali s nimi a vzpomínali na domov; ti mladí na tatíčka, na mamičku, na bratry a sestry, ti staří na ženu, na své děti a všichni na svou ubohou vlast, za jejíž samostatnost bojovali.
To znali a cítili i ruští Čechoslováci, kteří nemuseli na vojnu.
Proto si umínili, že svým legionářům pošlou do zákopů na vánoce dárky, aby se jim tak mnoho nestýskalo. Měly to býti dárky praktické, jichž voják nejvíce potřebuje, ale těžko shání. Mezi nimi byly — nu, co myslíte? I vy s tím mamičku často obtěžujete...
Když náš prapor ochraňoval magistrálu v úseku Sujeticha—Tajšet—Ablepicho, přišel pan Kódl k nám do Tajšetu. Samozřejmě "Este" s ním. Situace naše v Tajšetě nebyla právě skvělá. Srážky vlaků byly na denním pořádku v týdnu 6 až 7. Povstalci denně napadali menší stanice, rozebírali trať, posílali proklamace a častěji odvážili se iútočiti na naše stráže. V druhé polovici dubna 1919 jejich činnost poněkud polevila, protože sníh již nebyl tak vhodný pro lyže, na kterých při pronásledování nám rychle ujížděli.
Přestávky použili k doplnění bojových prostředků, k provedení mobilisace, rekvisici zbraní a obilí. Po 300—400 seskupili se do vesnic Birjusy, Kontorky, Kučerova a Novo Zajimskoje, kde byl jejich hlavní štáb s velitelem Bičem, zvaným T...
Že se naši Jiskráci těšili veliké pozornosti ruských dam všech věků, je známo. Vždyť jejich červené rajtky se stříbrnými lampasy byly pravými magnety na ženské oči. A pak! Co Jiskrák, to krasavec. U nich nejvíce se osvědčilo ruské pořekadlo, že „krasavec slouží kavalerii a chytrý v artilerii, pijan na flotě a mužík v pěchotě“.
A Jiskráci to uměli. Sotva někde zastavili, hned nasadili čisté štětky do svých poděbradek, oblékli „správné sukno“ a „dělali dojem“ na nádraží nebo na korse.
Avšak ne všichni. Byli i takoví, kteří říkali, že mají kolem srdce „ocelovou kůru“ a nereagovali ani na sebe zřetelnější pohledy láskychtivých dcerušek ruských „plukovníků“. V takových momentech se leccos přihodilo. Jednomu z těchto „okůrovaných“ stal se ...
To bylo v Kurganě, vlastně v kurganském újezdě, v sele Ikovském, asi 30 km od újezdního města, na řece Tobolu, Byl jsem tam u volostného písaře Siverova, k němuž jsem se dostal takto:
V Kurganě jsem bydlel mimo zajatecký tábor, jsa na porukách místní odbočky Všerossijského popečitelstva o vojennoplennych Slavjanach; to mělo své velké výhody, ale také nevýhodu: že si člověk musil sám shánět živobytí. Koncem května 1916 jsem dokončil práci v Ispytatelné laboratorii po moločnomu chozajstvu a s blížícím se koncem školního roku končily se také opakovací hodiny — přede mnou byly tři hladové měsíce školních prázdnin, které znamenaly také silné oslabení ostatního života, a v kapse skoro ani ruble. Dobří známí mi poradili, že volostnoj pisar z...
28. a 29. říjen, dny naší národní revoluce.
Není snad příkladu v dějinách, aby byl národ vyhrál svobodu s tak nedostatečně připravenou revoluci po stránce technické, jako tomu bylo za slavného našeho převratu v roce 1918. Nebyla to ovšem pouze separátní akce našeho národa, která v předválečných dobách byly by bývala velmi snadno potlačeným šílenstvím, nýbrž využití historického okamžiku, který čas od času koriguje se vzácnou logikou chyby staletí, národy i vládnoucími jedinci natropené.
Pro náš národ, pro naši zralost k revoluci, ke svobodě, bylo přímo příznačno, že netoliko většina vůdců, ale i široké vrstvy lidové věděly, že hodina vypuknutí světové války je hodinou rozhodování o bytí či nebytí národa. Revoluce při mobilisaci roku ...